Dostal jsem za úkol, či spíše byl požádán, zda bych nevytvořil sadu fotografií ilstrujících radioamatérské vysílání. Musím přiznat, že nebylo nutné mne dvakrát přemlouvat. Jednak je to oblast blízká, věnoval jsem se téhle zábavě dlouhou dobu a jednak to byla dobrá šance vyzkoušet něco nového. V amatérském radiu jde především o komunikaci s druhými, ať už hlasem anebo pomocí telegrafní abecedy – onoho známého pípání.

Že to není věc úplně k zahození se můžete přesvědčit na videu, kde to v nějaké soutěži natře partička dědků mladíkům s SMSkami. Aniž by to bylo na první pohled zjevné, je totiž komunikace morseovkou rychlejší (když se to umí) než SMSkama.

Tady šlo o ilustraci na web Českého Radioklubu, který sdružuje zájemce a fandy tohoto koníčku. Zadání bylo ukázat na fotce soustředění a zaujetí které tahle zábava vyžaduje, že to musí být prostě víc než jen kluk u rádia. Tenhle koníček je, podobně jako fotografie záležitost osamělá. Sedíte po nocích u rádia a snažíte se navázat spojení s někým na jiném kontinentě. Lovíte signál v rušení a snažíte se se se vzdálenou stanicí navázat kontakt. No a protože i u téhle zábavy ubývá mládeže, měl u rádia sedět nekdo mladý. Hodně často se jezdí ven a vysílá na kopcích a rozhlednách, pod širým nebem nebo pod stanem, takže jedna z variant byla i venkovní.

Zkusili jsme s Matějem jednu fotku venku, kde je vidět anténa, rádio a amatér. Protože jsem chtěl využít podvečerního světla, změnili jsme úhel pohledu a vzali to ještě jednou, tentokrát bez antény ale s kusem krajiny a chalupou v pozadí. Protože jsme pracovali v prostisvětle, muselo se, stejně jako v minulém případě svítit. Svítilo se externím bleskem, terý by se ale nesnesl s barvou zapadajícího slunce, byl by na fotce jako bílé světlo. Proto byl obarven filtrem na “CTO” (color temperature orange).

Tím se srovná barva blesku která je nastavená na denní světlo s barvou západu slunce, který je oranžový. Blesk byl puštěn na plný výkon. Jak to bylo se můžete podívat na nákresu:

Protože nám mezi tím zapadlo slunce úplně, přesunuli jsme se dovnitř, do kutlochu ze kterého se vysílá. Ten se vyznačuje tím, že je tam málo světla, je malý a světlo které je k dispozici má spoustu rúzných barev.

Tahle fotka je na notoricky známém principu blesku pod přístrojem – ať už je to notebook, počítač anebo tady vysílačka. Ale zpátky do kutlochu a k barevným nočním můrám. Stupnice na rádiu je do žluta, v lampičce je záviřka a oknem prosvítá zbytek podvečerního světla. Pro jednotný barevný odstín je potřeba tahle různobarevná světla trochu srovnat. První co jsme udělali, byla výměna úsporné zářivky za normální mléčnou žárovku. Tím jsme alespoň trochu srovnali světla z rádia a z lampičky na podobnou barvu. V okne jsme zatáli žaluzii a odrušili tak další barvu. Jak je celá věc svícena vidíte na diagramu

Jedno světlo odděluje Matěje od bílého pozadí. Je to blesk, obarvený na oranžovo CTO filtrem a stažený na 1/64 výkonu. Matěj je shora osvětlen lampičkou, ale ta svítí před něj na zařízení a osvětluje stůl. Jeho obličej byl tmavý. Takže druhý blesk svítí z boku (od foťáku vlevo a nahoře) Aby se světlo nerozlévalo, je opatřen nástavcem, který světlo soustředí do úzkého paprsku. To se dá udělat třeba tím, že o obalíte. Pokud bychom svítili takto, bude v celkově žlutém žárovkovém světle Matějova tvář osvětlena bílým až modrým denním světlem blesku. Takže i tento blesk je obarven. Protože je úzce koncentrován, jeho výkon je vyšší a sice 1/16.

Celé to vyšlo takto. Moje nejoblíbenější fotka z té serie. Až později jsem zjistil, že byla chyba nechat v záběru tu nohu od lampy. No a tak jsme se domluvili, že ji odděláme. A protože celý web je laděn do modra, dostal Matěj modrý nádech. Oboje péčí editora stránek, Jana, OK1XU. Přišlo mi to lehce nespravedlivé, po všem tom párání se s barevnou vyvážeností, ale jednak zadavatel je zadavatel a jednak to té fotce docela sluší.

Fotek se udělalo to odpoledne víc a postupně se na webu ČRK budou objevovat. V tomhle příspěvku jsem jenom chtěl poodhalit jak se taková věc fotí a jak se svítí.